Nejste si jistí kvalitou těsností spojů? Nechte si je ode mě zkontrolovat zkušební jehlou a přístroji dříve, než dojde k jejich zakrytí.
Kontrola těsnosti střech a celistvosti povlakově hydroizolační vrstvy ploché střechy může být realizována několika způsoby. Běžnou praxí je provedení kontroly těsnosti spojů hydroizolačních pásů zkušební jehlou a za provedení více druhů měřících přístrojů a celková vizuální kontrola provedení.
Dále je zapotřebí při každodenním svařování střešní krytiny horkým vzduchem provádět tzv. zkoušku na odlup a střih, kde zjistí izolatér, zda má správnou rychlost a nastavenou teplotu při svařování. Správně se vždy tyto hodnoty dělají ráno, odpoledne a při změně povětrnostních podmínek. To by mělo být běžnou součástí práce každého izolatéra. Pro tuto zkoušku používám stroj LEISTER EXAMO 600 F.
Pro celkovou kontrolu těsnosti provedené hydroizolační vrstvy střešního pláště je v praxi nejrozšířenější a historicky nejčastější metodou provedení zátopové zkoušky. Tu ale nelze realizovat tam, kde by mohla být překročena únosnost střešní konstrukce, ani tam, kde není možnost v dostatečném množství zajistit vodu, nebo také v případech, kdy tvarové řešení střechy její provedení neumožňuje. Realizace zátopové zkoušky s sebou přináší mnohá rizika. V případě netěsnosti hydroizolace má její provedení fatální dopady. Voda pronikne do skladby střešního pláště a dojde ke znehodnocení tepelně – izolační vrstvy a případně k dalším škodám v interiéru. Zátopová zkouška neumožňuje přímou lokalizaci netěsností: víme že teče, ale nevíme kde. NEDOPORUČUJI!!!
V současnosti lze ke kontrole hydroizolace využít také jiné metody, které mohou být vhodnou náhradou k tradiční zátopové zkoušce. Jednou z variant je nedestruktivní měření vlhkosti pomocí impedanční defektoskopie. Touto metodou lze lokalizovat plochy se zvýšenou vlhkostí pod hydroizolační vrstvou, a tedy i s možným výskytem netěsností. Hydroizolace musí být pro provedení měření přístupná (nezakrytá dalšími vrstvami) a suchá.
Další možnou metodou kontroly celistvosti hydroizolace je provedení HVET jiskrové zkoušky (HVET = high voltage electrical testing). Tato zkouška umožňuje přímou identifikaci netěsností vizuálně (jiskrovým výbojem) a akusticky. Testovaná povlaková hydroizolační vrstva musí být elektricky vodivá, přístupná a suchá. Plný potenciál této zkušební metody lze nejlépe využít v kombinaci se zabudovanou elektricky vodivou detekční vrstvou (např. Controfoil, Controlit, E – Plax a další).
Další zajímavou možnost představuje v ČR poměrně nová metoda vektorového mapování (EFVM = Electric field vector-mapping), která je známa také pod pojmem elektroimpulzní zkouška. Umožňuje přímou identifikaci netěsností ve vlhkém prostředí. V některých případech je s velkou výhodou využitelná u hydroizolací již zakrytých dalšími vrstvami bez nutnosti jejich úplného odstranění. Pokud je podklad suchý, musí se zamokřit vodou, to je podmínkou této zkoušky.
